Pokud byste se krásné Newyorčanky Lily Bartové zeptali, co vlastně od života chce, obrátila by k vám svůj okouzlující pohled, nadechla by se… a pak by se pravděpodobně zarazila. Její osud je totiž plný paradoxů: je půvabnější než všechny její vrstevnice, ale ty už se dávno vdaly; zdá se být jako stvořená pro svět americké smetánky přelomu devatenáctého a dvacátého století, plný okázalého bohatství i citové chudoby, předstíraných ctností i skrývaných neřestí, ale pokaždé, když se objeví příležitost stát se jeho oslňující královnou, couvne a hledá své štěstí jinde. A tak se v jejím srdci, jen na první pohled ledovém, sváří láska i nenávist. To ovšem její četní nápadníci, kteří jí k nohám skládají vyznání i dary, netuší – jako by ji považovali jen za ten nejkrásnější šperk, jenž jim ještě chybí, aby dotvořil lesk jejich společenského postavení.
Jsou tu ale i jiní. Lawrence Selden, mladý právník, kterého jako by společnost bohatých a mocných přitahovala a odpuzovala zároveň, se snaží vidět Lily takovou, jaká ve skutečnosti je. I ona by mu ráda dala přednost před mnohem movitějšími – ale také prázdnějšími – ctiteli. To, že je tento cit oboustranný, však ještě neznamená, že dojde naplnění…
Ve strhujícím dvoudílném románu americké klasičky Edith Whartonové – mimochodem vůbec první ženy, která získala Pulitzerovu cenu – před námi ožívá mistrně vykreslená plejáda postav, které prožívají svůj „americký sen“ a touží po ukojení svých vášní ve víru sebevědomí i nejistoty. Autorka, jež byla součástí světa „horních deseti tisíc“, avšak dokázala si od něj zachovat kritický odstup, ho vidí bez příkras, ale také s pochopením a humorem. I proto je její sonda do duše vášnivé ženy, kterou by dnešní „arbitři morálky“ označili za „zlatokopku“, čtivá i dnes.
Z anglického originálu The House of Mirth přeložila Jana Srbová.