Jan Pivec, to je nepřehlédnutelný titán našeho herectví – a zdaleka nejen díky stejně nepřehlédnutelné postavě. Chlapec ze slušné, ale nepříliš zámožné rodiny z pražských Vinohrad měl od dětství jedinou touhu: stát se hercem. Houževnatost, s níž šel za splněním svého snu, mu pomohla překonat nemilovaná studia i hladová kočovná léta – a hle, po úspěšném bratislavském angažmá se Jan v pouhých sedmadvaceti letech ocitá na prknech naší první scény! Národnímu divadlu zůstal věrný až do odchodu na odpočinek, nedá se však bohužel říct, že by i ono bylo vždy věrné jemu, v tom se jeho osud nelišil od údělu mnoha jiných velikánů. I přes tento nevděk však ztvárnil nespočet nesmrtelných divadelních rolí, jmenujme jen Mefista, Jaga či Falstaffa.
Také u filmu si Jan Pivec musel své místo tvrdě vydobýt – a dokázal mistrovsky zahrát postavy na obou charakterových pólech, vždyť těžko může být nesourodější dvojice než například věčný milovník Stáňa Jarský a „liška ryšavá“ Zikmund Lucemburský. Musíme však přiznat, že jen nemnozí režiséři měli odvahu svěřit mu filmové či televizní role. Otakar Vávra, František Filip, Vladimír Slavínský a někteří další ji však naštěstí nepostrádali, a tak můžeme i dnes se zatajeným dechem sledovat jeho herecké umění.
Dozvíme se také leccos o jeho dětství, zálibách a názorech na veřejné i umělecké dění a nakoukneme i pod pokličku soukromého života Jana Pivce. A protože se jeho mistrovství navždy otisklo do srdcí nejen diváků, ale i jeho kolegů, můžete si ve druhém, rozšířeném vydání úspěšné knihy Davida Laňky přečíst mimo jiné i dosud nepublikované vzpomínky třeba Jana Skopečka, Antonína Hardta, Josefa Větrovce či Rudolfa Jelínka. Věříme, že díky poutavému textu a fotografiím mapujícím jeho soukromý život i největší role před vámi Jan Pivec ožije jako obdivuhodný – a přece vždy charakterní – velikán českého divadla a filmu.

Tomáš Holý vstoupil do našich srdcí a stal se legendou dětského herectví. To, že mu nemilosrdný osud dopřál tak krátký čas, v tom – na rozdíl od jiných „legend“ – nehraje žádnou roli. Na jeho neopakovatelným způsobem ztvárněné malé hrdiny bychom nezapomněli, ani kdyby dnes žil šťastně a spokojeně mezi námi (a zřejmě mimo světla ramp, po nichž vlastně nikdy netoužil).
Jeho vůbec první biografie nás seznámí s jeho hereckými začátky, zevrubněji se věnuje legendárním snímkům Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny či „Šumavské trilogii“, zastaví se u filmů neprávem opomíjených (Prázdniny pro psa, Upír ve věžáku, Setkání v červenci či Útěky domů), těch, v nichž ztvárnil pouze vedlejší role (Marečku, podejte mi pero!, Smrt stopařek, Ať žijí duchové!, Tajemství Ocelového města) i u takových, které po právu upadly v zapomnění (Anna proletářka, Muž s orlem a slepicí, Postavení mimo hru) – ale i ty dokázal prozářit svou bezprostředností a hereckým umem. Dočteme se o jeho názorech na herectví a život pracovní i soukromý, dozvíme se, jak trávil volný čas, jak si představoval své životní i profesní směřování… a bohužel i to, jak záhy a opustil tento svět. Součástí knihy jsou také výpovědi osobností z filmové branže a přátel, stejně jako přehled všech snímků, v nichž se během své krátké, ale o to pozoruhodnější kariéry objevil.
Věříme, že si tato kniha najde cestu do srdce všech, kde již léta přebývá nezapomenutelný Tomáš Holý.

Radoslav Brzobohatý nebyl jen vynikající herec, který nám prostřednictvím svých filmových i divadelních postav rozdával radost více než půl století. Byl také citlivou osobností, v níž se snoubily ostré rysy a pevné zásady chlapa, který neuhýbá, a citlivá duše umělce, otce a manžela. V této knize se tak dočtete nejen o jeho přebohaté herecké kariéře, ale také o tom, co v životě považoval za důležité, co ho těšilo či naopak trápilo, o velkých filmech let šedesátých i zlém období o dekádu později, o cestě našimi scénami od statování v Národním divadle a začátků na oblasti přes libeňské Divadlo S. K. Neumanna a milované Divadlo na Vinohradech až po jeho vlastní Divadlo Radka Brzobohatého… Potěší Vás také jeho vlastní slova o rodině, přátelství, milované profesi či třeba valašských kořenech, stejně jako příspěvky přátel z divadelní a filmové branže. Věříme, že po přečtení této knihy před Vámi bude stát Váš oblíbený herec v zase o něco jasnějších konturách.
Nové, doplněné vydání úspěšné knihy také přináší informace o posledních dvou letech jeho plodného a naplno prožitého života. Smutek z jeho nečekané smrti zůstává, ale Radoslav Brzobohatý zemřel jako chlap – vzpřímený a uprostřed práce, kterou miloval a kterou potěšil miliony diváků.

„Jako člověk jsem spokojený, jako občan ne.“
„Jsem eurofederalista, a tedy odpůrce evropského superstátu.“
„Když se dva perou, musí tu být někdo, kdo je uklidní: a to je prezident.“
To a mnoho jiného říká ve své nové knize Miloš Zeman, bývalý předseda sociálních demokratů, předseda parlamentu i premiér, jeden z nejvážnějších kandidátů v přímé volbě hlavy státu, která proběhne počátkem roku 2013.
Miloš Zeman je otevřený, ale nespoléhá na dobře znějící bonmoty. Platí o něm to, co se říká o víně: čím starší, tím lepší. Jeho hodnocení posledních deseti let života v našem státě, těch deseti let, během nichž nebyl ve vysoké politice, a má tedy právo je hodnotit jakoby zvenčí, ale zainteresovaně, stojí za pozorné čtení. Miloš Zeman glosuje toto období v české politice i ekonomice a prezentuje své myšlenky týkající se úřadu prezidenta a své případné pojetí výkonu této nejvyšší ústavní funkce. Dává ale také nahlédnout – a to nečekaně upřímně – do svého soukromí, provádí nás úskalími své osobnosti, nebojí se nahlas pojmenovat své slabosti… Tato zpověď je korunována laskavým vyznáním jeho dvěma dětem, dospělému synovi a dospívající dceři. Miloš Zeman se nám tu představuje jako člověk, se kterým je příjemné a inspirativní pobýt v rozhovoru.
Ostatně právě v tomto duchu mluví novinář Petr Žantovský, který s Milošem Zemanem toto knižní interview připravil: „Je to už naše druhá společná kniha, ta první vyšla před deseti lety, když Miloš Zeman opouštěl politiku a odcházel na Vysočinu. Dnes se z Vysočiny do politiky vrací a já mám pocit, jako by těch deset let ani neuběhlo. Jako bychom ten nepřetržitý dialog teprve včera nakrátko ukončili, abychom se k němu dnes vrátili. O ta léta starší… a snad i moudřejší.“
Publikace Zpověď informovaného optimisty, jejíž název vychází z jedné sentence Miloše Zemana, je nesmírně zajímavým nahlédnutím do myšlení, života i cílů člověka, který bude možná v příštích letech naším prezidentem. Můžete být u toho s ním – díky této knize – jako první.

Zdeněk Štěpánek již navždy zůstane legendou našeho herectví. Umělec zemitého a oduševnělého výrazu měl nejen nač navazovat (vždyť Jan Nepomuk Štěpánek byl jednou z vůdčích postav našeho divadla 19. století), ale díky pohnutému životu i usilovné práci vdechl život stovkám nesmrtelných postav. Sledujeme jeho životní i profesní cestu od nepříliš radostného dětství přes dospívání na venkově, začátky u kočovných divadel, ruskou anabázi, kdy mu válka sebrala pět let života, oslnivý vstup na scénu Divadla na Vinohradech, nelehký, avšak zcela zasloužený přestup do Národního, těžkou dobu Mnichova a Protektorátu, kdy dvakrát proti své vůli vstoupil do našich dějin, peklo poválečných let, během nichž se musel očistit od nespravedlivých nařčení, složitá léta padesátá, kdy se mimo jiné octl i v křesle ředitele Národního divadla, až po epilog následující dekády. Všímáme si jej nejen jako herce, ale i jako člověka vynikajícího neobyčejným intelektem a talentem, ovšem současně provázeného mnoha běsy…
Snad tomu ani nemohlo být jinak, než že se většina jeho dětí z obou manželství stala herci: nahlédněme do života jedné z prvních dam našeho současného herectví Jany Štěpánkové, pod pokličku na první pohled hřmotného, ale uvnitř velmi citlivého bytí Martina Štěpánka, jenž byl svému otci povahově zřejmě nejpodobnější, a do elegantního světa Petra Štěpánka, který se musel vyrovnat s nelehkým obdobím porevolučního nezájmu a posléze dokázal své umění na scéně, kde bychom to od něj možná ani nečekali…

Vladimír Ráž – vyřkněte toto jméno a vrátí se Vám jednohlasá ozvěna: král Miroslav z nesmrtelné pohádky Bořivoje Zemana Pyšná princezna. Bylo by však poněkud nespravedlivé umístit tohoto herce jen do filmového fochu nadepsaného „Krásní a stateční princové“. Vladimír Ráž totiž patřil k těm nemnoha, kteří se dokázali přehrát z rolí luzně-milovnických do rolí charakterních, jež přináší střední a vyšší věk.
Touto knihou bychom rádi splatili jistý dluh – ač od jeho náhlé smrti uplynulo již více než deset let, neměli jeho obdivovatelé dosud možnost začíst se do knihy, mapující jeho životní i uměleckou dráhu. Pokusili jsme se představit Vladimíra Ráže nejen jako herce, ale i jako člověka. Dočtete se tak třeba o jeho vztahu k mamince, klukovských alotriích, prvních láskách, náklonnosti k cestování, motorismu i ženám – a posledně jmenované jej provázely po celý život. Po krátkém manželství s herečkou Alexandrou Myškovou zahořel král Miroslav láskou k princezně Krasomile nejen na filmovém plátně a letní romance, jež přerostla v osudový vztah, nenechala klidným nikoho v jejich okolí, zejména ne tehdejšího manžela Aleny Kohoutové, později Vránové, Pavla Kohouta. Pasáže, věnované střetnutí dvou kohoutů (či Kohoutů?) o krásnou Alenu, patří k nejzajímavějším v celé knize. Neméně poutavé je však i vylíčení posledního životního vztahu Vladimíra Ráže, jeho nelehkého rozhodování nad rolemi v době poplatných snímcích, okolností zrodu velkých rolí, jimiž navždy obohatil naše divadlo a náš film… Nechybí ani vzpomínky osobností, dobové recenze, stejně jako rejstřík filmových, divadelních, rozhlasových a dabingových rolí.
Doufáme, že tato kniha bude drobným, leč nikoli nevýznamným střípkem mozaiky, kterou v našich srdcích sestavil velký herec a nezapomenutelný člověk Vladimír Ráž.

Pročítáme-li životopisy významných osobností, nebo jestliže nám ony dají nahlédnout v publikovaných vzpomínkách do svých osudů, nemůžeme si nevšimnout, jak často hovoří o svých maminkách a za co všechno jim vyslovují vděk. Nejen za dar řeči – ne náhodou hovoříme o mateřském jazyku. A již od svatého Václava nás až doteď provází zajímavá skutečnost: život a dílo významných osobností bývají mnohem výrazněji ovlivněny matkou, než otcem. Pavel Taussig, publicista a spisovatel, filmový historik a scénárista, se rozhodl nechat maminky některých slavných jedinců vyjít z anonymity a vzdát jim tak hold za jejich obětavost, s níž své děti, převážně syny, doprovázely na cestě ke slávě. Výběr byl spontánní, snažil se vypodobnit maminky osobností, které jej oslnily svým významem. A je jistě logické, že mnohá jména nalezneme i na předních místech v nedávné anketě Největší Čech. Kniha pojednává o maminkách slavných osobností z oblasti historie, politiky a veřejného života, vědy, literatury, divadla, filmu i výtvarného umění a je vyzdobena mnoha unikátními fotografiemi. Může tak být nejen zdrojem příjemných chvil nad poučnými i dojemnými medailony, ale zejména krásným dárkem nejen všem maminkám.

Radoslav Brzobohatý není jen vynikající herec, který nám prostřednictvím svých filmových i divadelních postav rozdává radost už více než půl století. Je to také osobnost, v níž se spojují ostré rysy a pevné zásady chlapa, který neuhýbá, a citlivá duše umělce, otce a manžela. V této knize se tak dočtete nejen o jeho přebohaté herecké kariéře, ale také o tom, co v životě považuje za důležité, co ho těší či naopak trápí, o velkých filmech let šedesátých i zlém období o dekádu později, o cestě našimi scénami od statování v Národním divadle a začátků na oblasti přes libeňské Divadlo S. K. Neumanna a milované Divadlo na Vinohradech až po jeho vlastní Divadlo Radka Brzobohatého… Potěší Vás také jeho vlastní slova o rodině, přátelství, milované profesi či třeba valašských kořenech, stejně jako příspěvky přátel z divadelní a filmové branže. Věříme, že po přečtení této knihy před Vámi bude stát Váš oblíbený herec v zase o něco jasnějších konturách.

Šťastná hodina je pozoruhodnou, intimní sbírkou padesáti příběhů žijících osobností. „Když naše slova naleznou domov, zažíváme šťastnou hodinu,“ vítala neděli co neděli autorka své hosty v živém vysílání Českého rozhlasu Regina. Knihou se k těmto ztišeným, ojedinělým setkáním vrací, aby zachytila, co z našich životů mizí a co zůstává. Ve Šťastné hodině se tak vedle sebe ocitají lidé nejrůznějších profesí i generací. Herci Iva Janžurová, Blanka Bohdanová, Josef Somr, Libuše Švormová, Zuzana Kronerová, Jitka Molavcová, Barbora Srncová, Kristýna Frejová, muzikanti a zpěváci Jana Koubková, Zuzana Lapčíková, Jiří Pavlica, Marie Rottrová, Jitka Zelenková, Marta Kubišová, fotbalisté Vladimír Šmicer a Jan Suchopárek, psychiatr Cyril Höschl, kněz a filozof Tomáš Halík, režiséři Miloš Horanský, Miroslav Krobot a mnozí další. Život každého z nich tu stojí sám o sobě. Dohromady však tvoří výpověď o nás všech. Výpravnou knihu v luxusní plátěné vazbě zdobí fotografie světově proslulé fotografky Evy Fukové, grafickou úpravu navrhl Filip Skalák.